Vítejte na stránkách Mohyla míru – Austerlitz, o.p.s.

Už více než dvě stě let uplynulo od chvíle, kdy na polích mezi Brnem a Slavkovem řinčely zbraně a hřměla děla v jedné z velkých bitev evropských dějin, ve kterých se srazily tři armády; různých končin kontinentu. Byla to do té doby snad největší bitva v historii, protože se v ní na obou stranách střetlo více než 150 tisíc mužů, příslušníků mnoha národů Evropy. Vedle Francouzů, Belgičanů, Italů, Holanďanů a Němců to byli také Rusové, Poláci, Ukrajinci a příslušníci dalších národů ruské říše. Rakouskou stranu tady zastupovaly všechny národnosti habsburského mocnářství, mezi nimi také Češi. Ti všichni zde bojovali před zraky svých tří císařů a také umírali. Jen padlých v bitvě bylo okolo dvaceti tisíc, mnozí ranění umírali v dalších dnech a týdnech.

Panorama_Austerlitz_Battle_Field_Prace_Czech_Rep

Pro místní lidi představovala tato historická událost skutečnou pohromu. Vypleněná a spálená stavení, podupaná pole, pobitý dobytek. Vzápětí po bitvě se dostavila nová katastrofa v podobě tyfové epidemie. Ta kosila vojáky i civilisty a vyžádala si opět tisíce životů. Zasáhla široké okolí bojiště, ale také nedaleké Brno. Bída a nedostatek potravin si pak v následujících letech braly svou daň. Nemoci z podvýživy a dětská úmrtnost byly dalšími následky válek. Z této spouště se kraj vzpamatovával dlouho, léta trvalo, než hroby zarostly čerstvou zelení a na spáleništích vyrostla nová obydlí. Čas všechno zahladil a zůstala jen vzpomínka. Ta však byla natolik živá, že přetrvala dvě staletí. Z válečné hrůzy postupně vzklíčily legendy a pověsti, válka vstoupila do lidových vyprávění. Kraj začal žít odkazem slavkovské bitvy. Boží muka, náhrobky a drobné pomníčky připomínaly tu dávnou válku, dominantou Prateckého kopce se stala Mohyla míru. V krajině kolem průmyslového Brna, kde už téměř vymizel folklór, vytvořila tradici bitvy a nový folklór. Zájem o bojiště rostl nejen mezi místními, ale lákal i lidi zdaleka. Přiváděli do těchto míst turistický ruch. Tak tomu bylo v letech mezi dvěma světovými válkami, kdy navíc spojenectví mladé republiky s Francií učinilo z někdejšího válečného pole zázemí důležitým politikům. Ruce si zde podává delegace vojáků a diplomatů s místní reprezentací, s domácími politickými činiteli.

Konec druhé světové války přivedl do kraje kolem Slavkova opět nakrátko vojenské jednotky v bojích o Brno. Válečná operace Rudé armády zasáhla krajinu pod Mohylou míru při jejím postupu od východu k moravské metropoli. Krátce se zde zastavil i její velitel maršál Rodion Malinovskij. Poválečná léta však rozvoji tradic na bojišti mnoho nepřispěla. Do popředí šly jiné požadavky doby a odkaz slavného bojiště nikdo oficiálně nepodporoval. Musela se zrodit nová iniciativa zdola.

Zájemci o válečnou historii, vlastivědní pracovníci anebo jen obyčejní fandové si začali připomínat výročí bitvy, oblékat staré uniformy, zapalovat na Žuráni táborové ohně a organizovat rekonstrukci bitvy. Postupně tak vznikla sehraná parta nadšených dobrovolníků, kteří mohli jen těžko využít oficiální uznání úřadů. Mohli se spolehnout jen na podporu Historického muzea ve Slavkově, které je vzalo pod svá křídla a dalo výročním akcím programový rámec. Časem si lidé zvykli přicházet na bojiště a bez ohledu na nepřízeň počasí rozšiřovali počet diváků při nesmělých pokusech předvést někdejší bitvu v dobových uniformách.

Teprve rok 1989 přinesl změnu. Když padly strany, které postavily komunistický režim do cesty dobrovolným společenským aktivitám, rostl počet spolků a klubů vojenské historie, které se ve velkém počtu dokázaly scházet při různých příležitostech na slavkovském válečném poli. Tyto spektakulární akce přiváděly na bojiště stále více diváků, počet ve dnech výročí bitvy narostl nakonec do masových rozměrů. Do akcí se ve stále větší míře zapojovaly i obce kolem Slavkova, které brzy přinesly přínos této činnosti nejen pro turistický ruch. Do hry pak vstoupily některé firmy, které se rozhodly využívat bojiště ke komerčním účelům. Programové akce spojené s bitvou se tak silně zkomercializovaly.

Nikdy se slavkovské bojiště netěšilo takovému zájmu veřejnosti jako v posledních letech. Přispělo k tomu nepochybně nedávné 200. výročí slavné bitvy, kdy účast publika dosáhla maxima a skoro všechny sdělovací prostředky se naplnily slavkovskou tématikou. Se svým příspěvkem přišly také krajské zastupitelské orgány a politická reprezentace.

Možnosti slavkovského bojiště, stejně jako jeho tradice, nebyly tím zdaleka vyčerpány. Jeho kulturní potenciál nabízí k dalším aktivitám na společenském a hospodářském poli. Taktéž prospěly zejména rozvoji obcí v regionu. V tomto směru mohou obecní zastupitelstva udělat ještě kus práce.