Pozadí konfliktu

Pařížané dobývající Bastilu

Roku 1789 vypukla Velká francouzská revoluce a Francie se stala konstituční monarchií. Revoluce ve Francii zneklidněla panovníky sousedních zemí. 7. února císař Svaté říše římské a pruský král uzavřeli pakt proti Francii a zahájili francouzské revoluční války. Po pokusu Ludvíka XVI. o útěk, po jeho zadržení ve Varennes a po pozdější popravě se koalice rozšířila o italské státy, Velkou Británii a Španělsko.

S touto koalicí Francie válčila až do roku 1797, kdy generál Bonaparte donutil císaře Svaté říše římské, Františka II. uzavřít po úspěšném italském tažení mír v Campo Formio, ale Velká Británie s Francií mír neuzavřela. Roku 1798 zahájil Bonaparte egyptské tažení, čehož využili nepřátelé Francie, aby vytvořili druhou koalici, v níž bylo Rusko, Rakousko a Velká Británie.

Spojenecká armáda, jíž velel maršál Suvorov, začala porážet Francouze v Itálii a ve Švýcarsku, ale začaly se objevovat rozpory mezi Ruskem a Rakouskem, které nakonec vedly k tomu, že Rusko stáhlo svá vojska z evropských bojišť. Mezitím se Bonaparte vrátil z Egypta, kde zanechal svoje vojska pod velením generála Klébera a v druhém italském tažení porazil Rakušany v bitvě u Marenga. Válka však i přes krátké příměří pokračovala až do zimy, až do okamžiku bitvy u Hohenlinden, kde generál Moreau porazil spojeneckou rakousko-bavorskou armádu pod velením arcivévody Jana. Následná jednání vedla v Lunéville k separátnímu míru s Rakouskem. Roku 1802 uzavřela mír s Británií, v Amiensu.

Zdroj: Wikipédie